Často kladené otázky o světě hub

Základy houbaření v ČR

Před odchodem do lesa je dobré připravit výbavu tak, aby se houby cestou nepoškodily a šlo se zorientovat i bez signálu.

• Proutěný košík nechá plodnice větrat; v igelitové tašce se mohou pomačkat a zapařit.
• Kapesní nůž se štětečkem pomůže odstranit hrubé nečistoty už při sběru.
• Oblečení vhodné do počasí a pevná obuv usnadní pohyb v lesním terénu.
• Nabitý telefon s předem staženou offline mapou a kapesní atlas hub pomohou s orientací a určováním nálezů. Live casino při hledání cesty nepomůže.

Atlas ani aplikace nenahradí jistotu při určování. Sbírat se mají pouze druhy, které lze bezpečně poznat už v lese. Nejasné plodnice je lepší ponechat na místě.

Kdy a kam chodit na houby

Při volbě termínu a místa pro houbaření v ČR záleží na nedávném počasí i typu lesního porostu; Automaty v tom roli nehrají. Podle ČHMÚ houby obecně nejvíce rostou přibližně deset dní po vydatných deštích, zejména od července do září.

Hlavní houbařská sezóna a vliv počasí

Hlavní houbařská sezóna obvykle přichází od pozdního léta do podzimu, samotný kalendář ale nestačí. Po dešti potřebuje podhoubí čas. Když půda zůstane vlhká a v teplém počasí se zapaří, mohou se začít tvořit plodnice. Vyrazit hned první den po dešti proto často znamená přijít příliš brzy.

Jarním a pozdně podzimním druhům mohou vyhovovat jiné teploty než druhům hlavní sezóny. V každém období záleží také na vlhkosti půdy a výkyvech počasí: chladné noci mohou tvorbu plodnic zastavit, vítr zase půdu rychle vysuší i po vydatném dešti. Před cestou má smysl sledovat počasí z posledních několika dní.

Typy českých lesů a co v nich hledat

Podhoubí některých hub vytváří s kořeny stromů mykorhizu: strom houbě dodává cukry, houba mu pomáhá přijímat vodu a živiny. Při hledání se proto vyplatí sledovat, které dřeviny v porostu rostou; Sloty při tom nepomohou.

• Ve smrčinách lze hledat hřib smrkový a lišku obecnou, v borech například hřib hnědý (suchohřib).
• Pod duby roste hřib dubový, u bříz kozáky a některé křemenáče, u osik další křemenáče. Tyto stromy stojí za pozornost i ve smíšeném lese.

V hluboké smrkové monokultuře nemá smysl hledat houby vázané na břízy či osiky, pokud tam tyto stromy nerostou.

Jak bezpečně rozpoznat jedlé a jedovaté houby

Záměna jedlé plodnice za jedovatou může v českých lesích ohrozit zdraví i život. K určení druhu je nutné posoudit všechny morfologické znaky společně, nikoli se spoléhat na pověry o houbách. Pokud určení zůstává nejisté, plodnice musí zůstat v lese. Následující podkapitoly podrobněji rozebírají anatomické znaky plodnice a vyvracejí nebezpečné mýty o rozpoznávání hub.

Hlavní znaky pro určení druhu

Pro určení druhu je třeba vyjmout celou plodnici včetně báze třeně. Seříznutí vysoko nad zemí může zakrýt pochvu muchomůrky zelené a vést k záměně za žampion nebo bedlu.

• Na spodní straně klobouku se rozlišují rourky a lupeny; s atlasem se porovnává také barva výtrusného prachu.
• Na třeni se sleduje prsten, dole hlíza a případná pochva. Muchomůrka zelená má bílé lupeny a pochvu, žampion růžové až hnědé lupeny. Zelenající holubinka pochvu nemá; samotný prsten bedlu od muchomůrky neodliší.
• Podle atlasu se ověřuje i změna barvy dužniny na řezu a typická vůně plodnice.

Nebezpečné mýty o rozpoznávání hub

Stříbrná lžička ani cibule při vaření neprozradí, zda je houba jedovatá. Ať zčernají, nebo ne, podle jejich barvy nelze rozhodnout, zda je houba vhodná k jídlu.

Stejně zavádějící jsou plodnice okousané slimáky nebo zvěří. Živočichové mají jiný metabolismus a to, co snesou oni, může člověka otrávit. Neznámé houby se nemají ochutnávat syrové v domnění, že jedovatý druh musí pálit nebo chutnat hořce. Smrtelně jedovatá muchomůrka zelená má příjemnou chuť i vůni; její toxiny nezničí vaření ani sušení.

Praktické tipy pro sběr, čištění a uchovávání hub

I správně určené jedlé houby se mohou při přepravě v neprodyšném obalu zapařit a zkazit. Čerstvé plodnice proto potřebují vzdušný převoz a po návratu domů rychlé zpracování. Následující podkapitoly popisují pravidla sběru a přepravy v košíku i metody konzervace podle druhu.

Správný sběr a přeprava v košíku

Plodnici je vhodné opatrně vykroucením vyjmout celou, aby zůstaly zachované znaky potřebné k určení. Jamku je pak třeba zakrýt lesní hrabankou, která chrání podhoubí před vysycháním. Hrubé nečistoty se odstraní už v lese. Na cestu domů patří plodnice do prodyšného košíku, kde kolem nich proudí vzduch.

V igelitovém sáčku nebo batohu se plodnice mohou zapařit. Množí se v nich bakterie a rozkládají bílkoviny, takže i jedlé hřiby mohou způsobit nevolnost označovanou jako pseudomykotoxikóza. Přestárlé, rozbředlé a přemrzlé plodnice je lepší nesbírat; jejich stav se může při přepravě rychle zhoršit.

Čištění, sušení a mrazení podle druhu

Houby je vhodné čistit nasucho nožíkem nebo kartáčkem. Dlouhé máčení ve vodě způsobí, že dužnina nasákne. Další postup závisí na druhu:

• Pravé hřiby, kozáky a křemenáče se hodí k sušení. Nakrájené plátky lze rozložit na síta v průvanu nebo vložit do sušičky. Přímé slunce a místo bez proudění vzduchu vhodné nejsou.
• Lišky mohou sušením hořknout a tvrdnout. Vhodnější je po tepelné úpravě zamrazit nebo naložit.
• Bedly je lepší upravit v kuchyni hned po očištění.

Před mrazením se houby povaří nebo podusí. Mrazení syrových hub může zhoršit jejich strukturu.

Pravidla a etiketa houbaření

V českých lesích lze houby sbírat pro vlastní potřebu, pokud to dovolují pravidla daného místa. Ministerstvo zemědělství upozorňuje, že zákonem chráněné druhy hub se nesmějí sbírat. Chráněné plodnice ponechte bez poškození; v chráněných územích se řiďte místním značením a pravidly.

• Neznámé, nejedlé ani jedovaté plodnice nerozkopávejte. Podhoubí některých hub pomáhá stromům získávat živiny a plodnice mohou sloužit jako potrava lesním živočichům.
• Při sběru nepoškozujte podhoubí ani okolní porost. Když narazíte na vzácnou nebo neznámou houbu, nechte ji růst.
• V lese nerušte zvěř hlukem a nenechávejte po sobě odpadky. Auto zaparkujte na vyhrazeném místě před vjezdem do lesa.

Jak postupovat při podezření na otravu houbami

Při podezření na otravu houbami je potřeba jednat hned, i když jsou příznaky zatím mírné.

1. Okamžitě volejte zdravotnickou záchrannou službu na tísňové lince, případně jednotnou evropskou tísňovou linku. Postup lze konzultovat také s Toxikologickým informačním střediskem v Praze. Sdělte, kdy a jaké houby postižený jedl a jaké má potíže.
2. Zvracení vyvolávejte pouze na výslovný pokyn zdravotníka a jen u člověka při vědomí. Podání aktivního uhlí s ním rovněž nejprve konzultujte.
3. Pokud je postižený při vědomí a může polykat, může pít vodu nebo čaj. Nepodávejte mléko ani alkohol.
4. Uchovejte syrové houby, odřezky, zbytky pokrmu i případné zvratky pro určení hub a vyšetření v nemocnici.

Nevolnost se nesnažte zaspat ani nečekejte, zda sama ustoupí.